Lásku, radost, úsměv na tvářích střídá osočování, zamračenost a strach tryskající z očí některých z nás. Rychlost změn a nejistota proudící z vnějšího světa nás odzbrojuje a nutí nás přemýšlet – Co bude dál? Kdy to skončí a jak?
Neznám odpovědi na tyto otázky, i já se svou rodinou a svými přáteli hledáme nitky vedoucí do pocitu bezpečí a uvolnění. Přes své pocity a emoce jdu níže a hlouběji do svého nitra, kde nacházím pocit víry, sílu svých myšlenek překlápějící se v odraz reality, která mi dává pocit jistoty.
Jsou v ní lidé, kteří věří v svoje tělo, jako v naši zemi, kteří s úctou přistupují k pramenu vody, jako ke své krvi, která teče v jejich žilách, jsou v ní lidé, kteří naslouchají větru jako svému dechu a uctívají sílu ohně, jako sílu svého ducha. Jsou v ní lidé, kteří tvoří náš nový laskavý svět.
Nastává čas Adventu, a tak nezbývá, než si připomenou svou dětskou víru ve Vánoce a v to, že všechno dobře skončí.
S láskou a úctou k nám všem Barbora
