Úcta k tělu.

Zamyšlení k jarní rovnodennosti.

Naše těla se skládají z milionu buněk, které si žijí ve vzájemné symbióze své vlastní životy. Je to zázrak, který je potřeba vnímat všemi smysly, a s úctou k němu přistupovat. Je to místo, kde vložíte chléb a vytvoří se z něj krev, dokáže vytřídit vše, co v něm není potřeba a zbytek využije pro další tělesné funkce.  Je to chrám, který nám dává možnost žít tady na zemi. Položme si ale otázku,

Miluji sebe, své tělo nade vše?

Uvědomujete si, že spojení Vás (vědomí) a těla vám dává sílu prožitku Radosti – Smutku, Strachu – Důvěry, Zdraví – Nemoci…….

Za svůj život slýcháme spoustu negativních věcí o našem těle. Mám na mysli tvrzení, které již malé dítě si vyslechne od svého okolí „Měl bys více jíst jsi hubený…“ , „ Jsi samý faldík, hýbej se…“ nebo taky „jsi slabý na průdušky, bacha, ať z toho v dospělosti není astma…“, „maminko s tím ekzémem se váš syn musí naučit žít….“, Ty jsi takový či makový……….., nebo ještě hůře nepravdivým výrokům uvěří a opakuje si je sám, denně dokola: „Já jsem ale blb…., Jsem neschopná…….“ Já tomu říkám sebemrskačství.

Jak se mohou zranění, které si neseme v sobě nasbírané z nevědomých slyšených, vyřčených slov či chování léčit?

Já se přikláním k názoru, že tělo my sami nemůžeme vyléčit, tělo se může vyléčit jedině samo a my mu můžeme jen pomoci.
K tomu je zapotřebí se sjednotit, splynout v úplnou existenci, začít milovat každičký kousek všech svých částí a stát se jeho velkým přítelem.
 Je to náš domov, který je potřeba vyčistit od všech nánosů, přebytečných věcí, myšlenek nasbíraných za předchozí roky a poděkovat mu, že nám neustále slouží, dokonce i když spíme, i tehdy tělo neustále pracuje na zažívání, mění potravu na krev, odstraňuje z těla odumřelé buňky, přivádí do těla nový kyslík – a my tvrdě spíme.

Období jarní rovnodennosti je mezník, kdy začíná pučet všechno nově. I v nás se snáze uvolňují nové myšlenky, nápady, probouzí se nová chuť do života. Pojďme spolu tohoto času využít a započít cestu k sebeléčení.

Potřebujeme to všichni, lidé na této planetě, potřebujeme to k tomu, abychom s úctou k sobě, a všemu živému ve svém okolí zde na zemi přežili.

————————————————————————————————————————

Začít můžeme hned tímto jednoduchým cvičením.

Na chvíli přestaň myslet, hodnotit, mluvit a v tichu sleduj svůj dech. Sleduj jeho sílu, teplotu, místa, kam se až všude dostane a když jsi zcela zklidněný, začni se svého těla ptát na jednoduché otázky: Kdo jsem?  Co potřebuji? Jak si můžu pomoci? Proč mě to bolí?

Snaž se vyladit receptory svého myšlení na letmý hlásek, myšlenku, která téměř neslyšně vám sdělí své potřeby, přání a tužby. Nebude to hned, buď trpělivý. Zapiš si všechny poznatky a začni podle nich ve svém životě jednat. Ne podle šéfa, partnera či požadavku kohokoli jiného, ale

>>> P O D L E    S E B E <<<. 

V tuto chvíli se začínáš  >>> U Z D R A V O V A T<<<.

Těším se na Vás při poznávání a hýčkání svých těl a duší na zážitkovém semináři:

>>>Kam kráčíš ženo! – Praha<<<

>>>Jak se cítit dobře a být v přímém spojení se svým tělem. – Vlčice<<<

Klidné a pohodové jarní dny. To je to, co potřebujeme všichni. S úctou k nám všem Barbora